I v neznámém místě si můžete na internetu zjistit, kde se tu scházejí filatelisté nebo jaké jsou tu filatelistické obchody, a při troše štěstí navázat známost nebo dokonce dlouhodobý vztah, který je navíc snadné udržovat korespondenčně. Mezinárodní výměna známek má více než stoletou tradici a díky ní lze poměrně snadno rozšiřovat sbírku o jinak těžko získatelné kousky, a přitom utužovat přátelství, které nás může provázet po desetiletí.
Filatelie má i tu výhodu, že se jí jde začít věnovat v každém věku, sám nebo v kolektivu, v malém i velkoryse, prostě jak se nám to hodí a líbí. U nás dřív byly stovky kroužků mladých filatelistů, při školách, domech mládeže a různých kulturních zařízeních. Dneska si mladí zájemci o sbírání známek hledají kolegy a kamarády na internetu, kde lze snadno najít diskusní fóra a specializované stránky. V Rakousku zase pošta ke známkám láká čerstvé důchodce, kteří hledají, kam obrátit svůj zájem v nadcházející životní etapě. Časté je, že mnoho kluků a holek přičichne ke známkám ve školním věku, pak je opustí, a po založení rodiny, když děti trochu povyrostou, se k nim zase vrátí. Je přitom lhostejné, zda pokračují ve sbírání květin na známkách, nebo se pustí do studijního sbírání naší klasiky – Muchových Hradčan, nebo si prostě objednají nové emise v novinkové službě. V každém případě je večer čeká tichý společník, zásobník nebo album (zásobník má pásky na zastrkávání známek, do alba se vlepují nálepkami nebo ukládají do pošetek), v němž mohou zkoumat, zařazovat, nebo jenom tak listovat a prohlížet si papírky, jejichž kouzlu rozumějí jenom zasvěcení.
Mě ke známkám přivedli tatínek a jeho tatínek, tedy můj dědeček. Přestěhovali jsme se tehdy z Pardubic do Prahy, já čerstvý absolvent první třídy tu neměl ještě žádné kamarády, a tak jsem seděl na schodech před naším dvouletkovým domem a zamyšleně si prohlížel svůj první zásobníček, na jehož první stránce byla trojice vietnamských známek s tropickým ovocem. A ejhle, najednou mi přes rameno kouká kluk ze sousedního domu, a že taky sbírá známky a jestli s i s ním nechci nějaké vyměnit. Měl hlavně francouzské výplatní s Mariannou a s kohoutem, které jsem zase neměl já, a tak jsem podnikl svou první výměnu kus za kus. Je to už přes padesát let – a já tehdy samozřejmě netušil, že se známky stanou mým zaměstnáním a osudem, že o nich napíšu a vydám desítky knížek, katalogů a monografií a stovky článků, že budu znalcem a vystavovatelem a že na světových výstavách získám za ty své knížky dokonce i zlaté medaile. Byla to dlouhá a dobrá cesta, ale její začátek vidím ještě dnes. Možná na něm stojíte právě i vy? Pokud ano, budu se snažit vám na svých stránkách pomoci vyrazit!
